Smradlavka dravá
Další známé názvy: Ďáblovo lejno
Smradlavka dravá je botanický název rostliny, která je mnohem známější jako Ďáblovo lejno. Z pohledu alchymie se Ďáblovo lejno získává až z nitra této rostliny, se kterou se setkáváme výhradně v prostředí velmi vlhkých hvozdů jižních zemí, známých také jako deštné pralesy.
Přestože se Smradlavka dravá, jak už název napovídá, živí lovem živočišné stravy, jedná se skutečně o rostlinu. Tato rostlina má ve středu svého mohutného kalichu houbovou hlízu, která vydává pach shnilého masa, kterým do svého středu láká nejen početné zástupy hmyzu, ale ve výjimečných případech také drobné obratlovce, které lapá do svého nitra, jejich těla rozkládá a takto se vyživuje.
Výše zmiňovaná houbová hlíza se po usušení stává nevábně voňavou surovinou, které nikdo neřekne jinak než Ďáblovo lejno, neboť i po usušení páchne jako sto čertů a po namočení, nebo přidání do lektvaru je tento pachový vjem ještě horší.
V medicíně se Ďáblovo lejno používá proti střevním parazitům, proti zácpě a k léčbě kožních exémů, které se jeví jinými způsoby zcela nevyléčitelné. Účinné se jeho výtažky ukázaly také proti magickým popáleninám.
Pro vnější použití se vyrábějí tzv. Smradlavé masti, které jsou známé svou kašovitou konzistencí a pro zmírnění zápachu se obalují pruhy gázy napuštěné vonnými oleji (pozn. autora: Prakticky neúčinné!!). Pro vnitřní použití se vytvářejí drobné kuličky, které se za účelem pozření balí do silně kořeněného těsta.
V alchymii je známo použití k výrobě Smradlavých výbušnin, známých také jako Dávivé šlehy.
Necitlivým sběrem je populace této dříve hojně se vyskytující rostliny značně ztenčena. Sběračům navíc silně pomáhá značný zápach, který na rostlinu upozorní na velkou vzdálenost. Její výskyt je proto silně omezen na nedostupné hlubiny deštného pralesa, kde se jejím sběrem živí domorodí sběrači. Ti při sběru neodřezávají celou hlízu, ale pouze její část, která pak časem doroste.
0 komentářů