ZLOHULÁK

PŘÍBĚH O VZNIKU

Daniel byl rovný chlap, který sebe a svou rodinu živil kácením stromů a pálením uhlí v milířích pro cech, který dodával tovar do Železné. Práce to byla těžká, ale zvládal tak zajistit obživu pro ženu a dva syny. Žili skromně, ale měli střechou nad hlavou a dostatkem jídla si nebylo na co stěžovat.

S příchodem zimy se práce stala náročnější. Napadl sníh a Daniel se vracel domů sedřený a promrzlý. Netrvalo dlouho a onemocněl. Začal kašlat a ležel v horečkách. Žena mu nosila bylinné čaje od místní kořenářky a modlila se za něj. Za deset dní se mu opravdu udělalo lépe a býval by mohl zase začít pracovat, kdyby neonemocněla i jeho žena. Té bylo čím dál tím hůře a na léky Daniel neměl. Chtěl si na ně půjčit, ale u svého šéfa nepochodil. Za necelý týden žena zemřela a jemu nezbylo, než jí vykopat hrob.

Nebyl však čas se rmoutit, měl na krku dvě děti a musel se postarat, aby měly co do úst. Vrátil se proto do práce. Neuběhl však ani týden a on, vyčerpaný, při práci pochybil a na nohu mu padl strom. Ostatní dřevorubci jej vytáhli, ale noha byla tak poškozená, že o ni přišel a zbyl mu jen pahýl. Šéf ho okamžitě propustil, k čemu by mu byl mrzák.

Daniel se tedy rozhodl k zoufalému řešení. V Železné měl totiž svého otce, který byl bohatým kupcem. V minulosti se s ním do krve pohádal a ten jej vydědil. Poslal mu proto dopis s prosbou o pomoc. Odpověď však nepřicházela a místní už mu pomáhat odmítali. Sami měli zásob málo a nemohli si dovolit živit další hladové krky. Netrvalo dlouho a brzy ho vyhnali i s jeho dětmi ven, na mráz. V ruce mu zbylo je koště, kterým se bránil a to bylo vše.

S chybějící nohou se opíral o smeták a pajdavou chůzí dělal v hlubokém sněhu brázdu dětem. Zvedl se vítr a k zemi se začaly snášet sněhové vločky. Dětičky se zprvu radovaly, hustá vánice však brzy jejich radost zhatila. Zima brzy učinila své a ony padly na zem vyčerpáním. Daniel je obě zvedl a donesl je až na kopec téměř na dohled Železné. Pak i jemu došla síla a usnul spánkem, ze kterého není probuzení.

Danielovou duší po smrti zmítala muka, nemohla spočinout a místo toho se usadila ve sněhulákovi, jediné věci v okolí, co alespoň vzdáleně připomínala lidskou bytost. Hrnec spadl a z hlavy vyrazilo několik ledových rampouchů. Uhlí na místě očí vypadlo a důlky zaplály ledově modrými plamínky. Větve se pohnuly a na jejich koncích se rozevřely proutěné pařáty. Spodní koule sněhuláka se rozdvojila a vytvořila nohy. Pak Zlohulák vykročil do Železné.

Zlohulák ke svému otci a jeho rodině cítí jen hněv. Chce se mu pomstít. Unést jeho děti a nechat je usnout zimním spánkem. Stejný vztek cítí i ke všem živým bytostem, protože jemu také nikdo nepomohl. Klid nalezne pouze v případě, že někdo vyhledá ostatky Daniela a jeho dětí a dopřeje jim řádný pohřeb. Do té doby není možné Zlohuláka sprovodit ze světa. Po “zabití” s dalším soumrakem opět povstane.

ZÁPLETKA

Utrmácená družina dorazí do osady Železná a vyhledá zde přístřeší. Venku řádí pořádný nečas, a fujavice přináší spousty sněhu. Několik dní potrvá, než budou cesty opět průchozí. Družina se nají a zalehne. Probudí je křik a shon. Dole v hostinci se organizuje záchranná výprava pro malého Juru, který se prý ztratil.

POPIS

Zlohulák, jak už název napovídá, se podobá podivně pokroucenému sněhulákovi. Mrkev místo nosu už dávno ztratila svou barvu a nyní vypadá jako černý špičák. Zato černé uhlí, které má Zlohulák místo očí, to jako kdyby bylo ještě temnější. Místo rukou má dvě pokroucené větve, které jsou na koncích zlověstně špičaté. V jedné z nich svírá staré koště, které zažilo i lepší časy. Na hlavě má pak starý slaměný a zasněžený klobouk.

KOŘIST

Zlohulák u sebe nosí jen své koště, které získalo prapodivnou sílu. Do jisté míry totiž dovede ovládat sníh. Jediným mávnutím koštěte je možné okolní sníh přemístit. Lze si jím tedy cestu usnadnit, ale je možné sněhem i někoho zaházet a tím mu pohyb ztížit.

ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOSTI A KOUZLA

Vše popsáno v příloze ke stažení.